Správu silnic jsem znala již jako dítě, protože zde pracovala moje maminka. Nebylo tedy překvapením, že na střední škole jsem pracovala tři roky po sobě, v rámci letní brigády, jako silniční dělník na silnicích ...vyškovského cestmistrovství.
Po maturitě v roce 1982 jsem proto i díky předchozím zkušenostem využila nabídku pracovat pro tehdejší OSS ve Vyškově. Během krátké doby jsem se vypracovala na pozici Vedoucí dozoru a ochrany silnic na nově vznikajícím technicko - správním úseku. Tuto práci vykonávám v podstatě dodnes, ačkoliv během těch let byla moje pozice různě přejmenována, to hlavní zůstalo – odpovědnost za správu silničního majetku v rámci okresu Vyškov.
Dnes při bilancování musím uznat, že 38 let uběhlo jako voda. Na správě silnic se mi pracovalo po všechna ta léta krásně. Podíl na tom měl kolektiv mých spolupracovníků, kteří uměli vytvořit téměř rodinné prostředí, kde práce byla radost. Nikdy mě ani nenapadlo, že bych změnila zaměstnání.
Až reorganizace v roce 2018, která přinesla nejistotu mezi zaměstnanci, způsobila, že jsem měla chuť od SÚS odejít. Situace se ale stabilizovala a já chodím do práce zase s dobrou náladou. Doufám, že mi to vydrží i těch posledních osm let, které mi zbývají do důchodu.
Pracuji u silnic přes 27 let. V zimním období pracuji jako dispečer – vedoucí směny přičemž hlídám sjízdnost vozovek a podle počasí oslovuji řidiče sypačů k provedení zásahu. Přes letní sezónu řídím různá vozidla a obsluhuji mechanismy pro vysprávky a údržbu silničního tělesa, kde vezmu do ruky ...i lopatu.
Když je dobrý kolektiv, hned jde práce lépe od ruky a kolikrát se člověk i od srdce zasměje. Různorodost mě v práci baví. Od mládí se i rád svezu různými auty, proto jsem i přivítal možnost zúčastnit se krajských i mezinárodního setkání zemí V4, tzv. Cestářských rodeí. Jde o soutěž řidičů posypových vozů s přední předsazenou radlicí v jízdě zručnosti mezi překážkami.
Život v SÚS se nezastavil ani v době COVIDU. Během karantény jsem se, mimo běžné pracovní náplně, věnoval i renovaci vozového parku (obrousil a nalakoval jsem zadní část sypače na které po pár zimních období se už projevovaly známky hloubkové koroze ) a následně i výrobě zastavovacích terčů. Na soustruhu jsem zakrátil dřevěné tyčky a vysoustružil terče ze starých dopravních značek a ty následně nalakoval a polepil. Teď už zastavovacích terčů na středisku snad i máme dostatek, každé auto jim je vybavené.
K mému prvnímu kontaktu se správou silnic došlo v roce 1972 po mém přistěhování do Vyškova. Ve vedlejší ulici bydlel cestmistr a babička mi s ním domluvila brigádu. Následující 4 roky vždy na tři týdny o prázdninách jsem byl začleněn do party starých cestářů ...a dělal vysprávky. Žádné „turbo“, ale pěkně na kárku drť, na to sud s emulzí a šlo se. Konví jsme zalívali díry emulzí a lopatou se podrťovalo.
Potom nastala 13letá přetržka – šel jsem na vysokou školu dopravní do Žiliny studovat obor Kybernetika. Po studiích jsem nastoupil na Silniční vývoj do Brna. Tam jsem pracoval nejdříve v Silniční databance a následně vedl výpočetní středisko, stal jsem se také členem celostátní komise pro zavádění ASŘ v podnicích spadajících pod Správu pro dopravu (proto jsem si dodělali postgraduál ASŘ na VŠE v Praze) No, ale Správa silnic mě stejně dohnala.
V roce 1988 jsem přijal nabídku místa ekonomického náměstka u tehdejší Okresní správy a údržby silnic Vyškov. Ještě ve zkušební lhůtě jsem chtěl prchnout, ale potom co se stal od 1.1.1989 ředitelem pan Ing. Zouhar, tak mě jmenoval svým zástupcem, no a …. tak již táhnu 33 rok. Svoje místo jsem si našel kromě rutinního řízení ekonomického úseku hlavně v zavádění ekonomických systémů.
Mnoho let jsem byl členem celostátní komise pro vývoj a implementaci těchto systémů na správách silnic. I ten v současnosti provozovaný naší organizací je částečně moje dítě.
Ale čas se bohužel nedá zastavit. Letos jsem docílil důchodového věku, sám cítím, že už nemám ten „drajv“ jaký jsem měl dříve a proto pravděpodobně příští rok skončím.
Silnice jsou mnohem víc než to, co vidíte na povrchu. Pod několika asfaltovými vrstvami, po kterých každý den jezdíme, se toho děje hodně. Než vůbec začneme budovat novou silnici, předchází tomu několik let přípravných prací od geotechniků, geodetů až po projektanty.
Výsledkem jejich práce je mimo jiné, na základě vyhodnocení laboratorních rozborů, i návrh jednotlivých konstrukčních vrstev silnice z vhodných materiálů tak, aby přenesly zatížení od vozidel.
Při výstavbě silnic používáme stále ve větší míře recyklované materiály, které byly získány z demolic již nevyhovujících staveb. Správný způsob použití těchto recyklovaných materiálů zaručí požadovanou kvalitu silnice. Chráníme naše životní prostředí a přispíváme tak k zachování udržitelného rozvoje.
Proces je relativně jednoduchý. Těžké stroje se používají k extrakci částí konstrukce, které mají být zničeny, tyto části jsou poté rozdrceny, aby se získaly částice požadované velikosti, a následně smíchány s materiály použitými v nových stavebních projektech.
Správa a údržba silnic Jihomoravského kraje je moderní stavební společností, která na trhu působí déle než 19 let. Máme zkušenosti s realizací i těch nejnáročnější stavebních děl a proto si do týmu našich zaměstnanců vybíráme odborníky. Našim zaměstnanců nabízíme stabilní pracovní prostředí s možností seberealizace a osobního rozvoje.
Pracovat pro Správu a údržbu silnic Jihomoravského kraje znamená příležitost využít naplno svůj potenciál a jako součást týmu stejně motivovaných lidí dennodenně přispívat ke zvyšování kvality života tisíců lidí.